Duben 2014

Rozdělení mých příběhů

28. dubna 2014 v 17:53 | MeiAri |  Příběhy
  • Realistické
  • "Homosexuální" romány
  • Horory
  • FanFiction
  • Fantasy
  • Zvířecí


Závislost může být i dobrá

28. dubna 2014 v 16:23 | MeiAri |  Téma Týdne
Závislosti. Ano, vetšina si představí drogy, sebepoškozování, alkohol a spoustu dalších. To však ale nikdo nepřemýšlel nad těmi dobrými, které nás odreagují, uklidní a mnohy vyprázdní mysl. Například taková závislost na knihách. Někdo si neumí bez knih život představit. Přečetl snad stovky knih a ani si to sám neuvědomuje.

#1 - Napsat knihu

27. dubna 2014 v 17:07 | MeiAri |  Cesta ke snům
Mé sny se pomalu sčítají a já pořád nevím, jestli vůbec všechny stihnu. První sen, který bych si však přála splnit je napsat knihu. Pomalu se na ní pracuje, co se nikdo nemusí bát. Akorát zatím nemám dost velkou fantazii, abych napsala dokonalý trhák.


Knihy byly vždycky mou slabou stránkou, to musím přiznat. Nemám ráda, když někdo s knihama zachází hrozně, nemám ráda lidi, kteří nemají rádi text v knihách, nemám ráda, když někdo spálí knihu a nemám ráda, když se na knihu jen tak práší, aniž by ji kdokoli přečetl.

Tóny srdce

26. dubna 2014 v 11:12 | MeiAri
Dnes ráno jsem se probudila v domění, že je dnes nějaký výjmečný den. Ani v nejmenším. Deprese na mne visí jako promočený kabát a pomalu jsem hned z rána neudržela slzy, chtělo se mi zemřít a to jenom kvůli pátku. Ten byl naprosto nejhorší...

No a jak jsem se mi chtělo umřít, tak jsem si uvědomila, že už bych vlastně nikdy neslyšela písně a melodie... A k tomu se řadila i píseň našeho srdce. Představte si tlukoucí srdce, jak samo vydává určité tempo a samo vydává melodii. Takovou vzácnou melodii, bez které bychom nemohli žít ani jedinou sekundu. Taková melodie, které rozbrečí štěstím každou maminku, když ji uslyší u svého dítěte. Taková melodie, která uklidní každého člověka.

No představte si, že by ta melodie neexistovala. Měli bychom vůbec nějaké city? Zamilovali bychom se někdy? A žili bychom vůbec?


Každý živý tvor má bijící srdce. Akorát někteří jsou necitelní, hnusní a vypadají jakoby srdce neměli. Ale to by nežili, takže srdce musí mít. Proč tedy existuje spojení "máš ty vůbec srdce?"? Zní to hodně nelogicky, ale přeci jen tohle jednou za život řekneme.
***
Zamilujeme se a naše srdce rychleji, když jsme nervózní, tak naše srdce bije hlasitěji. Když jsme udýchaní, tak naše srdce bije jako o závod. No srdce má neuvěřitelnou spoustu melodíí a přesto ji mnohdy nevnímáme. Však co takhle se někdy zaposlouchat do pouhého "bum-bum bum-bum".

Řekněme, že tato melodie je takovou ukolébavkou našich nervů. Je to pravda. Hlavně když posloucháme tlukot srdce naší milované osoby nebo maminky. To nás někdy dokonce uspí a my usneme s uchem na hrudi našeho miláčka. Vždy je to prostě překrásné.



Vzpomínka na tátu

24. dubna 2014 v 17:06 | MeiAri |  Básniké pokusy
Už zase se stmívá
Já však vzpomínám dál
Máma se na mě smutně dívá
Stojí na místě, kde můj táta stál

Rodina rozpadlá na několik kusů
Jak já to zvládnout mám?
Před tátou se chráním bandou vzteklých psů
Už ho ani nepoznám

Je můj otec, to já vím
Ale jak mu mám odpustit ty bolesti?
Už své srdce pomalu necítím
Je plné nenávisti a zlosti

Jak mu mám věřit
Když nám tolikrát lhal
Jak mu mám tedy odpustit
Když nám takovou bolest způsoboval

Podporuji homosexualitu!

24. dubna 2014 v 15:05 | MeiAri |  Podporační žvásty
Každý ví, že homosexualita je na světě naprosto normální. Ale v tom případě nevím proč je zakázané, aby se oženili nebo vdaly. Příjde mi to takové nefér vůči nim, protože každý má právo na to, aby miloval a aby byl milován. Má právo milovat koho chce a vzít si koho chce. Tak proč je tu problém u manželství? Vůbec to nechápu.

Já jsem bisexuál a jsem na to hrdá. Zjistila jsem to, když mi bylo 13, když jsem se zamilovala do holky. Ano, zní to blbě, ale prostě jsem se do ní zamilovala. A tak jsem prostě začala podporovat nejen tu homosexualitu, ale i ostatní.
Já moc nechápu lidi, kteří prostě řeknou, že homosexuálové jsou divní a nepatří do naší společnosti. Proč to vlastně říkají? To jsou tak moc odlišní? Vždyť láska nezná meze v lásce. Je to jen láska, kterou k životu potřebujeme, tak proč se kolem toho tolikřeší?

Znám jenom jednu zemi, kde je homosexuální manželství povoleno a to je Francie. Tam opravdu najdeme spoustu párů, dokonce i někteří, co se tam přistěhovali, protože nechtěli mít jen registrované partnerstí, ale chtěli být oficiálně svoji. Proč ne? Vždyť na tom není nic špatného.

Spoutu američanů jsou homosexuálové a víc jak čtvrtina nemají ani přítele/ přítelkyni protože by věděli, že by byli odsuzování, a proto se také někdy chovají jak děvky (s prominutím). Ale to jim nikdo nnezazlívá, každý potřebuje lásku a pokud ji odmítá kvůli ostatním, tak se pouze bojí. Proč to zazlívat.

Tóny písně v srdci zní

23. dubna 2014 v 16:44 | MeiAri |  Téma Týdne
Přícházejí dny
Dny plné smutku
Nesplněné sny
Odvracejí tvář dobrému skutku

Není tu jediný den
Slzy stékají po tváři
Až moc bolesti v srdci mém
Co mé oči opět rozzáří?

Temno v hlavě mé
Spím či bdím?
Zastav ty myšlenky v hlavě mé!
Už nevím, co udělat smím

Jenom zavřu oči
Sluchátka nasadím
To už stačí
Své tělo na chvíli zase uvolním

Ty tóny písně v mém srdci zní
Už vím, co mé oči rozzáří
Ty tóny těch krásných písní
Slunce nademnou opět zazáří

From Death To Destiny- Kapitola 1.

23. dubna 2014 v 12:00 | MeiAri |  From Death to Destiny

Záčátek ve škole | From Death To Destiny

------------------------------------
~Každý z nás zná ty začátky, všichni se toho bojíme, ať je to první třída nebo je to první rande. Co však nastane potom, to nikdo neví. Bude to přátelství, či teror? Bude to pocit štěstí nebo break down? Co vše se vlastně dokáže zvrtnout? To nikdo neví, však co je samozřejmostí; i když je mezera, nikdy není dost pozdě na to, aby se začalo bojovat.~

(Pro lepší atmosféru jsem vybrala tuhle píseň z Naruta :D)

Nechme se tedy ponořit do světa chlapce jménem Radek Kučera...
------------------------------------
Začalo to první třídou, Radkovi bylo šest let a právě šel s rodinou na zápis. Jeho rodiče nebyli vystrojení jako každá jiná rodina, zápis jim připadal jako nutnost, kterou chlapec musí podstoupit. Byli normálně v civilu, otec přiopilý and matka pod vlivem drog. Když jsme se jí podívali do očí, šlo poznat, že si dala pervitin.

Když procházeli školní chodbou, tak všechno utichlo a ozývali se jen náhodné šepoty a výkřiky dětí, které se této rodiny báli. Vypadala opravdu děsivě. Potrhané rifle, tilko s výstřihem a boty, které nejradši nosí jen děvky a přemalovaný ksicht; tak vypadala Radkova matka. No otec prostě rifle a tričko, však na jeho rukách šly vidět píchance od jehel; heroin je v jeho krvi.

Když se Radek snažil skamarádit s nějakými kluky, měl však smůlu. Buď mu to zakázali jejich rodiče, nebo se prostě báli sami kluci. Radek se marně snažil najít kamaráda, a tak si šel sednout k jeho rodičům, kteří jen mlčeli a matka si upravovala účes. Radek k nim přišel a zeptal se táty, jestli si může sednout na jeho klín, ale otec zavrtěl hlavou a Radek tedy musel sedět na zemi.

Tóny písně jako ukolébavka pro duši

22. dubna 2014 v 17:09 | MeiAri |  Téma Týdne
Konnichiwa!
Dneska jsem si všimla tématu týdne, které mi vrazilo do mozku žárovku a rozsvítilo ji. Proč? Tóny písně jsou jako ukolébavka pro naši duši. Něco tak působivého dokáže jenom tón písně, dokonce nás uklidní víc než slova.
Píseň jako taková bývá vždy plná krásných tónů, které dopadají na naše srdce a pomalu ho uklidňuje. Je to něco jako "Pusť si hudbu a všechno zmizí". Je to naprostá pravda, ale nemůžeme poslouchat hudbu přeci věčně. Proto je tu alternativa, která je pro nás příjemná. My si pouštíme hudbu jenom v našich nejorších break downech. Někdy však ani to nepomáhá.

Zajímá vás někdy, proč je hudba tak uklidňující? Přemýšleli jste někdy nad tím?
Každý z nás si poslouchá hudbu, která se mu líbí. Rock, Metal, Pop, Techno a spousta dalších. A právě proto, že se nám ta hudba líbí, tak se na ní soustředíme a tóny, které vydává prožíváte. Mnohdy se necháváme jen těmi tóny vést a pohybujeme se. Někdy zase jen tóny broukáme a někdy jen se zavřenýma očima ležíme na posteli, vrtící se do rytmu.

Samozřejmě nemůžeme vždy na každém míste dělat to samé. Na ulici pouze jdete a tupě hledíte před sebe. To si myslí ostatní. Kdyby si všimli těch rozzářených očí, tak by rozhodně změnili názor. Mnohdy jdete do rytmu písně, někdy (třeba v autobuse) "třepete" nohou nebo nenápadně v rytmu poklepáváte rukou do stehna.

Spousta lidí si myslí, že by se to s hubou mělo omezit. Ale, co když jsou tu lidi takoví, kteří nedokážou bez hudby žít? Lidi jako takoví jsou na hudbě závaslí, protože se cítí pohodlně a uklidňuje je to. Třeba ti, co jsou šikanovaní, tak jejich hudba zabraňuje bolestem, aby vnikali do srdce, protože se soustředí na tu hudbu.