Chlapec ze hřbitova

25. května 2014 v 19:20 | MeiAri |  Jeden článek, jeden příběh
TRAGICKÝ PŘÍBĚH!!!!


Byl jeden chlapec, který se jmenoval Pavel. Jeho rodina byla velice bohatá, ale Pavel si to zrovna neužíval přesně jako jeho rodiče. Věčně nebyli doma, ale každou večeři měli danou v tu a tu hodinu. Když však jednou ani v tu dobu nebyli rodiče doma, tak se šel mladý hoch projít. Sám nevěděl kam, a tak šel na hřbitov. Neví proč šel zrovna tam, ale něco ho tam táhlo.

Když mladý muž došel na hřbitov, tichý a temný, tak uslyšel vzlykání. Vzlykání jedné osoby, která stála u jednoho hrobu, docela velkého, tak pro tři osoby. Pavel se schoval za strom a pozoroval chlapce, který tam jen stál a růžemi a plakal, hlasitě plakal.

Po chvíli však zbystřel, protože uslyšel, jak se něco pohlo. Otočil se a nikoho neviděl. Ale stejně mu to bylo divné a tak šel ke stromu, kde zvuk šel. A tam spatřil docela hezkého i když trochu uhlazeného muže. Divil se tomu, co tam dělal v tu dobu, ale mladý Pavel neřešil a objal ho. Bylo mu brečícího chlapce tak líto, že to prost udělat musel.

"Proč jsi mne obejmul?" Zeptal se plačící chlapec s růžemi v ruce. Pavel zvedl ruce vzhůru a pohladil špinavého a zanedbaného chlapce po tváři.

"To aby jsi přestal plakat." Usmál se Pavel, který vzal jeho tvář do rukou a dal mu pusu na čelo. Chlapec jen začal plakat víc a objal Pavla tak pevně jak jen mohl. Pavla to překvapilo, ale bylo mu to tak příjemné, že ho prostě obejmul zpátky. Ale v tom Pavlovi začal zvobit telefon.

"Ano mami?"
"Jaktože nejso doma?" Zuřila jeho máma.
"Už jdu domů." Přiznal syn a zavěsil.

"Už musím jít." Řekl tomu klukovi a ještě jednou se objali. Pak už se Pavel opravdu rozeběhl domů a nechal chlapce stát na dešti. Všechno se vrátilo do stejných kolejí a chlapec začal znovu plakat. Jeho rodina zemřela díky tátovi, jenom on přežil. Nechtělo se mu tu být samotnému. Přesto však přes noc zůstal na hřbitově celou noc.

DALŠÍ RÁNO
Pavel se nasnídal a okamžitě vyběhl ven, aby co nejdříve viděl chlace, kterého včera objal. Chtěl ho pozvat domů. Chtěl, aby se stal jeho nejvěrnějším přítelem, aby spolu žili a aby ten chlapec měl kde žít. Běžel co nejrychleji mohl a celou dobu se usmíval. Však když přiběhl na hřbitov, tak bylo ticho. Žádné vzlyky, žádné omlouvání se, neslyšel nic, co slyšel včera.

Když došel k hrobu, kde se viděli, tak ho sice uviděl, ale ne tak jak si ho představoval. Ležel na tom hrobě, v kaluži krve a v ruce zkrvavený kus skla. Když se podíval na ránu, ze které ještě tekla krev, tak si uvědomil, že není cesty zpět. Přišel k němu a dal mu pusu na čelo.

"Je mi to líto, chlapče." Začal plakat a dal mu pusu na rty před tím, než odešel domů. Celou dobu nemohl přestat myslet na to ho chlapce. Proč si vzal život? Možná už toho na něj bylo moc. Možná už to prostě nezvládal. Ale co když to měl ještě šanci? Co když si to prostě jenom neuvědomil, že byl tady pro něj?

Když přišel před dveře, tak jen otevřel a uviděl, jak se rodiče zase hádají. Když se otočili na něj, tak se jen usmáli a jen přinesli synovi dary. To už chlapec, ale nevydržel. Bylo toho na něj dnes moc. Prostě dary odhodil a běžel zpátky za ním, kde si k němu sedl. Přitiskl si ho k sobě a začal brečet. Bylo mu po něm neuvěřitelné smutno. A navíc ho nebavilo nemít kamarády, jenom proto, že měl na co si ukázal. Už měl toho dost, být bohatý a být využívaný. Už měl dost svého života, kdy si ani nemohl dělat to co chce on, jenom to chcou jeho rodiče. A teď ztratil kamaráda. Jediného kamaráda.

Pustil chlapce na zem a z jeho ruky si vzal kus skla, který schvíli držel v ruce. Však po chvíli ten střep přiblížil ke svému zápěstí a začal rýt hluboké rány od zápěstí k loktu. Když už ztrácel vědomí, tak si vzal chlapce do náruče a pomalu s ním usínal do nekonečného spánku. Došli až na konec cesty, kde se znovu setkali a byli šťastní, byli tam kde neexistovalo utrpení. Možná to tak bylo lepší. Možná ano...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 theworldinsidemyhead theworldinsidemyhead | Web | 25. května 2014 v 20:55 | Reagovat

:-(  :-( nebudu brečet!!!
Je to krásný!

2 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 2. června 2014 v 21:49 | Reagovat

To je krásné. Mohla by z toho být celá kniha.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama