Jo vono mi bylo pět?

14. května 2014 v 13:00 | MeiAri |  Téma Týdne
Jen tak projíždím blog a koukám se, vono tam téma týdne. V ten moment to šlo všechno ke dnu. WTF!? Mě bylo pět? Samozřejmě, určitě mi někdy bylo, ale proč si nemohu vzpomenout na jedinou věc?


Jo tak možná si vzpomenu. To jsem skoro pořád bývala se svým tátou. Už jsem uměla lyžovat (tak trochu), učila jsem se jezdit na kole (jestli jsem to už náhodou neuměla) nebo třeba jen trávila čas na chalupě, kterou vlastníme od roku 1999, přesně rok, kdy jsem se narodila.

No vono se to řekne "když mi bylo pět", ale vzpomenout si na všechno, co jsem dělala už je horší. Chodila jsem do školky. Jo, to je pravda. Jezdila jsem s tátou do Rakouska (Alpy jsou překrásná věc).

Když už se bavíme o tom Rakousku. Do letoška tam s tátou jezdíme ližovat. Je to překrásné místo. Hlavně když je tam dost sněhu a svítí sluníčko. To je potom nádherné lyžování, ještě to chce kvalitní sníh. To je potom jede jako v pohádce. Je tam vždycky tak nádherně, že se nerada vracím. Myslím, že nám nevyšlo počasí jenom jednou.

Na obrázku je znázorněno Millenium úplně dole, první stanice do areálu Nassfeld.

Samozřejmě s tátou jsme sportovali neuvěřitelnou spoustu, teď je to horší. Jezdili jsme na kole dost dlouhé trasy, třeba i padesát kilometrů. Když jsme lyžovali, tak jsme lyžovali o sto šest, klidně od devíti ráno do čtyř odpoledne. Ale to jsme vždycky byly zpocení a pot z nás tekl proudem. Ale vždycky to bylo úžasné.

No pět let je takové bezstarostné období, ještě moc nevnímáme problémy, nezávidíme si navzájem, obdivujeme naše rodiče a říkáme jim naprosto všechno. Ujišťujeme se, že se vrátí domů, aby nám nachystali jídlo a dali spát. Nejlepší na tom všem vždycky bylo, když jsme mohli využít našeho věku a donutili jsme naše rodiče, aby nám koupili všechno, na co jsme si ukázali. Jo teď je to pryč.

V tomhle věku se mi zjistila oční vada a tak jsme musela nosit zalepené oko. Naštěstí jsem byla v tom věku, kdy se mi nikdo nesmál, že šilhám a že koukám celý den jedním očkem. Někdy to však bylo mnohem příjemnější než čučet oběma. Ale i tak bylo šilhání mým nepřítelem. Nikdy jsem tuto vadu neměla ráda, protože čočky mi způsobují lehčí šilhání znova. Ale to už stranou.

No když už jsem to tu popsala, tak už víc říkat ani psát nemusím :D Vzpomínáte si vy, co jste dělali, když vám bylo pět?

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 theworldinsidemyhead theworldinsidemyhead | Web | 14. května 2014 v 14:10 | Reagovat

jooo z mých pěti let mám jen jednu vzpomínku :-D takovou divnou, takže jsem o tom hned musela napsat, kdyžtak čekuj :-D

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 14. května 2014 v 14:59 | Reagovat

Moc pěkně napsané. Já si ze svého dětství nepamatuji téměř nic, jen to, že jsem jako pětiletá seděla doma na koberci rodiče mi pouštěli samej punk a rock, konkrétně si vybauji dokonce jednotlivé skladby podle refrénů, např. Sex Pistols nebo The Beatles (viz můj článek na blogu) - zřejmě to ve mě zanechalo nějakou tu stopu, žádný jiný žánr totiž neposlouchám a jsem za to ráda. Když člověk poslouchá ty popový rádoby hvězdičky, hned se mi zvedne kufr. :-D
Také si vzpomínám na jednu chvíli, kdy mi bylo tak jedenáct: kamarádila jsem s kámoškou, která se mnou jen manipulovala a já to zjistila až po delší době, potom jsem jí jednoho dne doslova vyhodila v létě z naší zahrady a nazvala jí "zas*anou krávou" - mě se tě tak ulevilo a od tý doby si ke mě nic nedovolila. :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama