Kecy kecy a jen kecy

27. května 2014 v 10:27 | Venouš |  100 a více věcí o mém životě
Tak se vám dneska trochu víc vykecám, což znamená, že to nebude zrovna to, co by někoho zajímalo. Ve skutečnosti to budou jen klasické žblebty z klasického života. No tak se tedy usaďte a jen se začtěte do mýho nemožnýho a divnýho života.


Dnešní den začal jako každý jiný. To se asi dalo čekat. Ale co takhle začít mluvit o naprosto neuvěřitelném "what the fuck" dni. Stalo se to všechno včera. Bylo to takové divné a moc mi to nepřišlo jako normání den, protože moje denní rutina je prostě se chovat, tak jak se vítím. Nemám moc důvodů se smát a tak jsem se nesmála. Teda až na včerejšek.

Ráno vstanu a jako každé ráno se namaluju, umyju atd. Jenomže, když jsem se podívala na sebe do zrcadla, tak jsem chytla neuvěřitelný záchvat smíchu a ani nevím proč. Asi jsem si možná připadala směšná či co. No a potom, co jsem napsala na twitter jeden tweet, tak mi ho "fejvritnul" můj oblíbený zpěvák z kapely Blood On The Dance Floor.

Jeden tweet byl hlavně o tom, že bych konečně mohla zemřít a že nebudu nikomu chybět, ale jedna holčina mi napsala, že budu chybět jí a že mě má ráda. Opravdu mě to překvapilo, protože to byl jen tak náhodné, protože naprosto nikdo nikdy nenapsal jen tak náhodně, že bych někomu chyběla. To mi vrtalo hlavou docela dlouhou dobu, protože ani moje matka mi neřekla, že bych jí chyběla, kdybych zemřela.

No, to bylo všechno ve škole, kde jsem se smála kdelijakým věcem, protože opravdu nevím proč. Byl to takový vysmátý den. Ani nevím proč jsem tak smála i když jsem zažila další šikanu, protože opravdu nevím proč a ten člověk mě nenávidí z celého svého srdce. Ale najednou jsem se tomu začala smát jak nějaký debil a sama ani nevím proč, bylo to takové divné. Hodně divné, a ě to začalo děsit.

No a pak jsem objevila naprosto úžasnou písničku od Andyho Biersacka, kterou jsem ohodnotila. Je v mojí rubrice "Recenze" v pasáži hudba. No a to mi rozšířilo oči. Však ne na dlouho, protože pak do mého pokoje mamka a začala mi tam vyčítat všechny moje chyby. To je opravdu dlouhý seznam, protže si všímala i detailů a proto jsem napsala jednu takovou smutnou básničku, sice trošku kratší, ale to je naprosto jedno.

No ale nakonec jsem zašla na blog (Theworldinsidemyhead.blog.cz) a tam jsem našla něco, co mě rozesmálo i když to nebylo vůbec směšné.

No a nakonec naprosto odporné, úchylné a nevím ještě co, ale prostě jsem se tomu začala neuvěřitelně smát, když jsem se probudila.

No tak nakonec jsem začala další nový den, který se zase vrátil do normálního depresivního dne, kdy se mi chce zaše brečet a křičet a prostě nevím co. Protože jsem ztratila tu nejbližší osobu, které už nikdy nic neřeknu, protože něco jiného říká mě a něco jiného zase mojí mamce. Prostě ne, končím s tou osobou a už s ní nechci mít nic společného. Někdy je opravdu dobré mlčet.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miss Nothing Miss Nothing | 27. května 2014 v 16:49 | Reagovat

Beriem ťa do Affs, do práve prebiehajúcej kontroly sa zapisovať nemusíš :)

2 theworldinsidemyhead theworldinsidemyhead | Web | 30. května 2014 v 18:51 | Reagovat

Drahoušku,ty máš takový štěstí! Blood on the dance floor? Robíš si srandu? Jaj chtěla bych! :D
Děkuju že mě v svých článcích zmiňuješ. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama