Při depresích

4. května 2014 v 13:53 | MeiAri
Není to dáno jako závislosti, ale pokud chce člověk přestat, tak by měl tyto činnosti považovat jako závislosti. Mezi ty činnosti se řadí třeba sebepoškozování. Může se to řadit k řezání, pálení, vrážení do zdi nebo třeba jenom hladovění. Ale já se tedy prvně vrhnu k sebepoškozování jako takovému.
(Obrázky jsou svým způsobem nechutné, tak pokud vám nevadí takové obrázky- více CČ)



Není to zrovna to nejlepší řešení. Ale pro někoho nic jiného neexistuje. Je až neuvěřitelné kolik lidí tímhle trpí, jsou to miliony po celém světě. Jsou převážně dospívající, kteří mají problémy a mají narušenou psychiku. Tyto lidi bychom neměli odsuzovat, protože oni za to nemohou. Jsou šikanovaní, mají doma problémy, opustil je blízký člověk, nebo dokonce nemají nikoho.

Jaké to je připadat si sám? Tahle otázka padla, když jsem přišla do školy. Jak bych to měla popsat. Je to bolestivé, ale zároveň je to uvolňující, protože tolik netrpím, alespoň ne jako když jsem s někým a ten člověk do mne hustí, jak já jsem špatná a nejhorší.

Připadala sis někdy sama? Zeptala se mne jedna holka, která byla obklopená kamarády, když já jsem seděla sama v lavici a čuměla jsem do mobilu, na přízpěvky na tubmlr. Jak bych na to měla odpovědět? Tak sama, že musím někdy křičet, abych se ujistila, že vůbec existuju? Tak sama, že se někdy divím, že ještě nejsem neviditelná? Tak sama, že brečím každou noc, kterou probdím? Tak asi ano, cítila jsem se sama. Ale všechno bude fajn.


Je to až neuvěřitelné, jak dokážeme být někdy silní i když si často myslíme, že jsme neslabší lidi planety, celého světa. Společnost nám pořád říká, jak jsme špatní, co děláme špatně, ale my se pořád falešně usmíváme a ujistíme je, že je všechno v pořádku a vůbec nás to nebere. Ale ve skutečnosti uvnitř umíráne. Umíráme, protože jsme my vždycky ti špatní a vždycky budeme.

Sami si lžeme, že všechno bude v pohodě. Kouříme cigarety denně, pijeme slkohol denně a věčně brečíme v noci nad tím, jak je všechno nefér a snažíme sami sebe utišit. Nakonec to dopadne tak, že ve tři ráno vezmeme do ruky žiletku a jednoduše necháme naše problémy vykrvácet. Skoro nikdy nespíme. No když spíme, tak většinou nás probudí noční můry. A takhle to jsem pořád dokola, neheledě na to, co nás rozveselí a co nás rozbrečí.

A hlavně si vždycky mylíme, že jsme tlustí. Pořád sami sebe vidíme pod hordou tuků a vůbec nejíme. Přeskakujeme jídlo a přesto všem lžeme, jak nemáme hlad a jak jsme jedli i když se užíráme nad naší váhou a trpíme hlady. Vidíme před námi jídlo, ale i když máme na něj chuť, tak si stejně nevezmeme a odoláváme.


Trochu se bojím, že pod takovouhle depresi spadnu znovu, protože mi teď vysadili poslední prášky. Pomalu se začínám vracet k tomu všemu. Už se vrací myšlenky, jenomže já nechci. Já nechci ty závislosti zpátky. To nikdo.

Je to prostě těžký...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cassie Cassie | Web | 4. května 2014 v 21:22 | Reagovat

Úžasně napsané!
Tečou mi slzy z očí:'(

2 Cassie Cassie | Web | 4. května 2014 v 21:28 | Reagovat

Psala jsem ti do zápisu affs. Tak se tam prosím koukni:)

3 Cassie Cassie | 4. května 2014 v 21:46 | Reagovat

Děkuju moc za přijetí do affs!:) Mám o tobě na blogu článek: http://live-with-cassie.blogspot.cz/2014/05/1st-affs.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama