Červen 2014


Day 3. - Písnička, která mě rozpláče

24. června 2014 v 17:27 | Venouš |  Song Chellenge! 13 dní
Tak jsem se konečně rozhodla, co tu dám za písničku, která mě rozpláče. Ve směs jsou to všechny, když mám špatnou náladu, ale nakonec jsem si dvě vybrala.

Black Veil Brides ~ Saviour

Blood On The Dance Floor ~ You Are The Heart

Vždy je tu někdo, kdo tě miluje pro tvou osobnost.

24. června 2014 v 17:14 | Venouš |  Téma Týdne
Závidíme si svoje věci, které vidíme u druhých. Snažíme se být jako ti 'lepší'. Ale něco vám k tomu řeknu. My se každý lišíme, povahou, hlasem, očima, postavou, prostě jenom to, že žijeme. Víte, jak jsem se pomalu zotavovala a snažila jsem se nějak přijít na to, co to se mnou je a tak jsem zjistila, že se vždycky snažím být někdo jiný. Vždycky jsem se snažila, abych vypadala hezky a nikdy jsem si nepřipadala.
Závidíme lidem postavu, jak žijí a jak můžou mít všechno. Chceme být jimi za každou cenu, snažíme se zhubnout, snažíme se vypdat hezky. Tohle je ten problém. Vždycky si myslíme, jak to nezabírá. Jak nejsme prostě někdo jiný. Ale všechno, co potřebuje člověk ke šťastnému životu je, aby byl prostě originální. Nemusíme mít kolem sebe hromady kluků nebo holek.
Krása, kterou jsem poznala já je ta, která vyzařuje ze vnitř, která vyzařuje ze srdce. A to, že nejsme nádherní jako ta holka, která má kolem sebe hromadu kluků nás nemusí zajímat. Copak na tom tolik záleží? Copak opravdu musíme žít takovým způsobem, jakým to prostě v žádném případě nejde? To se musíme celý život zaobírat nad tím, jak my nejsme tak krásné jako ona? Jak nejsme populární jako on?



Žiletka

22. června 2014 v 17:46 | Venouš |  Básniké pokusy

Jak se žije s monstrem v hlavě aneb co to se mnou ku**a je?

22. června 2014 v 17:12 | Venouš |  100 a více věcí o mém životě
Představte si, že stojíte před zrcadlem v koupelně a držíte v ruce žiletku. Klasikou žiletku, řekněme značky ASTRA. Chcete se neuvěřitelně moc pořezat a myslíte si, jak to nezvládnete. A pak odoláte. Je to naprosto překrásný pocit. Včera večer, než jsem šla do vany, tak jsem držela v ruce žiletku a chtěla jsem udělat novou ránu.
Život je strašně těžký, když si uvdomíte, že jste vlastně tak trochu nemocní, protože si myslíte, jaká je to úleva, když se pořežete a vidíte tu všechnu krev téct ven. Jak vám dělá dobře, když se jenom na to podíváte a je vám dobře, když ta krev jde vlastně od srdce, které je tak neuvěřitelně zlomené a vy už vlastně ani nevíte co máte dělat, a tak řežete dál a hlouběji s každou novou ránou. Je to příšerné.

#AAFAMILY aneb kdo jsem

19. června 2014 v 21:11 | Venouš
Tak jsem se tedy rozhodla, po třech měsících udržování tohoto blogu, napsat něco o mojí osobě. Já vím, píši hrozně brzo, ale prostě jsem neměla důvod něco o mne psát, když jsem blog začínala a nido moje čánky zatím nečetl. A tak už tedy o mne něco víte, tak to zde shrnu do jednoho dlouhého příběhu.


Nezapomenutelný Rock.

19. června 2014 v 17:59 | Venouš |  Hudební deníček
60. léta, letí skupina KISS na molo a začíná hrát svoje písničky jako je třeba "I Was Made For Lovin' You". 70. léta a na scénu nastupují destíky dalších kapel, které se stávají součástí dávného populárního žánru, Rock. Rock 'n' Roll, Hard Rock a spousta dalších. Pak však nastupují 90. léta a na scéu nastoupila Nirvana s tou boží písničkou "Smells Like Teen Spirit". Všichni milují Nirvanu!


Monstrum v mé hlavě

18. června 2014 v 17:36 | Venouš |  Téma Týdne
Noc. Bojím se. Proč se bojím? Montrum. To monstrum je tady. Tady, v mojí hlavě. Nemůžu spát. Nemůžu žít. Nemůžu jíst. Nemůžu nic. Jsem jako chodící smrt. Jsem šedá myška, černá ovce, jsem všechno, co nejsem. Zrcadlo. Nikdy dost dobrá. Nikdy dost krásná. Nikdy dost štíhlá. Co mám dělat? Nevím. Co je tu špatně? Nevím. Ty hlasy, ta tma, to monstrum. Mám žít? Žiju vůbec? Co se sakra děje? Nevím, co je tu špatně.