#AAFAMILY aneb kdo jsem

19. června 2014 v 21:11 | Venouš
Tak jsem se tedy rozhodla, po třech měsících udržování tohoto blogu, napsat něco o mojí osobě. Já vím, píši hrozně brzo, ale prostě jsem neměla důvod něco o mne psát, když jsem blog začínala a nido moje čánky zatím nečetl. A tak už tedy o mne něco víte, tak to zde shrnu do jednoho dlouhého příběhu.



Všechno začalo, kdy se ze mne stala černá ovce rodiny. Neměla jsem známky, které v rodině byly v rodině normální. Šla jsem až na průměr. Musela jsem se učit víc než ostatní a tak jsem neměla moc kamarádů. Nechodila jsem ven. Snad skoro vůbec, protože jsem se musela pořád učit a pak mě doma zkoušeli. Když jsem něco neuměla, tak jsem musela na dalších deset minnut opakovat a pak mě znovu vyzkoušeli.

Nastala tak třetí třída a ze mě se pomalu začal stávat rozmazlený, agresivní fracek a když mě něco naštvalo, tak jsem po všech něco házela a pamatuju si, že jsem jednou po jedné holčině v naší třídě hodila pouzdro. Pak se mi všichni začali smát. Dokonce mě začali šikanovat a já jsem neměla už vůbec žádné kamarády. Neměla jsem nikoho, kdo by mě vyslechl, tak jsem po nocích začala plakat a ve škole jsem se vždycky objevovala jako zombie.

Tehdy jsem vlastně poslouchala ještě popovou hudbu. No a jeden spolek holek poslouchal tu samou kapelu, co já. Pamatuju si, že ve čtvrté třídě ke mě jen tak řekly, že nemůžu poslouchat stejnou hudbu jako ony, protože jsem agresivní a jsem jiná. Hodně to bolelo. No počkala jsem si na Vánoce a od táty jsem dostala takovou menší, přenosnou mp4. Bylo tam pár písniček, které mi tam táta nahrál a tak jsem začala poslouchat ty, bylo to alespoň něco, co jsem poslouchat prostě mohla.

No jak šel čas, tak nastala pátá třída a já jsem se pomalu seznámila s kapelama typu Nirvana nebo třeba jenom KISS. Začala jsem poslouchat tady tyto, protože to byl jiný žánr a docela se mi to i líbilo. Tak jsem si potom na tu hudbu zvykla až tak, že jsem na ní dodnes závislá a posloucám dokonce nějaký ten death metal dneska. No, ale to jsem byla u mámy a tam jsem začala zjišťovat všelijaké problémy v mém životě. Mluvila o tom, jaký je můj táta hajzl a mnohdy používala i slovo pičus. Pořád narážela na to, jak nás opustil a mě se to prostě do tý palice vžilo tak, že jsem žačala mít později noční můry.

Jak jsem šla na druhý stupeň základní školy, tak šikana na nějakou dobu ustoupila, nebo jsem to prost přestala vnímat nad vlivy rodiny. Nastal psycholog a nakonec soud. Vyhrál táta, což jsem na první moment byla ráda. Bylo to pro mě velice příjemné vědět, že jsem byla v péči mého nejlepšího táty. No ale musela jsem ještě chvíli zůstat u mámy, než cosi příjde ze soudu a budu moct k tátovi prostě jít. No ta mi zatím dělala peklo doma. Začala jsem zase vnímat všechnu tu nenávist vůči mě ze všech možných stran.

No máma mi říkala, jak jsem si podepsala ortel a další pytloviny, které mi mohla říct. Potom m varovala, abych neskončila v nějakém gangu, protože jsem šla k tátovi a tam to prý určitě nezvládnu a budu na drogách. (Pokud to čteš tati, což předpokládám, tak je to pravda) No a potom strašila s tím, jak mě můj táta zkazí a budu stejný grázl jako on. Nikdy ho neoslovila pěkně, snad od roku... Nevím, snad od doby kdy mi bylo nějakých pět let.

Samozřejmě nechci tak svou maminku pošpinit, To vůbec. Mám ji ráda i přes ty její nálady a vím, že bez ní nejsem schopná normálně žít.

No a jak jsem tedy šla k tátovi, tak se to na začátku zdálo být docela klidné. Ale potom se to na mě všechno sesypalo a já jsem začala propadat depresem. Snažila jsem se to všelijak schovávat za úsměv a dobrou náladu, ale prostě mi začaly noční můry. Dodnes si pamatuju tu noc, kdy jsem se pořezala poprvé. Ta noční můra byla pro mě nesnesitelná, protože jsem potom měla takové divné chvilky a navíc jsem začala slyšet hlasy v hlavě. Bylo to příšerné a mnohdy nesnesitelné. No a potom ta moje noční můra. Prvně to byla příšera jen z dálky, ale na konci mi vlezla do hlavy a mám pocit, že to monstrum tam ještě žije, protože dodnes sem tam něco slyším.

No a potom se to samozřejmě muselo nějak provalit. Táta se mnou chtěl jít na bazém, ale byl tu jeden problém. Já jsem mla obě ruce pořezané a byly to docela hluboké rány. Tedy na první říznut to bylo hluboké. Hned se to začalo řešit a než jsem se nadála, tak jsem se stala závislačkou na řezání. Řezala jsem se každý den, protože jsem přestala snášet všechnu tu bolest. Bylo jí strašně moc. Potom jsem začala přibírat.

Po několika měsících jsem měla nahoře snad 3 kila a proto, že jsem začala jíst strašně moc. Pak se se mnou všechno zhroutilo. Byla jsem tlustá, byla jsem hnusná, nevyspaná, agresivní a introvert. Skoro jsem přestala mluvit a z lidí jsem začala mít docela dost velký srach. Dostávala jsem panické záchvaty jenom proto, že jsem s nimi byla ve společnosti a to jsem s nimi ani nemluvila a měla jsem sluchátka v uších.

Když jsem se tak začala uzavírat do sebe, tak jsem se snažila vyhledávat kapely, které hrají ještě tvrdší muziku a našla jsem pár kapel, které zápasí se screamem. Začalo se mi to líbit a dokonce jsem se zamilovala do několika lidí z těch kapel. No a posledním rokem miluju kapelu Asking Alexadria, Danny je úžasný zpěvák, Ben je překrásný kytarista a potom James, ten sexy bibeník, Sam, nejlepší baskytarista a Cameron, kytariska s náshernýma očima. Co víc si přát, že jo? :D No což.

Potom, co začala sedmá třída, tak začaly být ještě větší problémy a já jsem od táty utelka k mámě. Bála jsem so ho, ale to jsem fakt nechápala, protože táta je můj vzor a je prostě nejlepší. Maminka je tady vždycky pro mě, táta taky. Nevím, proč jsem všechno začala vnímat tak sramaticky. Bylo mi prostě vždycky ta strašně. Brečela jsem, ale nebyly tu už žádné slzy, byla jsem unavená, ale žádný spánek se nedostavil. A když už, tak jenom samé noční můry. Připadala jsem si jako chodící smrt, která se vtělila do něčího těla.

Na pololetí osmé třídy, kdy jsem se začala řezat ještě hlouběji, jsem nakonec sončila v psychiatrické nemocnici. To už jsem byla sakra závislá na hudbě a na řezání a to, že jsem tam byla můj stav pomalu jenom a jenom zhoršovalo. No a zrovna na konci, kdy jsem měla konečně odjíždět, jsem všechno pochopila. Dali mi nějaké prášky a mě se dokonce ani od tama nechtělo, abych byla naprosto upřímná. Bylo tam dokonce bezpečno. I když lidi falešní jako nikde jinde.

Jak jsem se vrátila domů, tak jsem se snažila trochu zkulturnit a tak jsem vyhodila všechno nepotřebné a nahradila to věcma, které používám dodnes. Sluchátka a mp4 plus chytrý mobil z doby kamenné. Je to první vhytrý mobil od LG, takže žádná sláva.

No, tohle bylo o mne, takže poud jste dočetli až tady, tak vám děkuji za pozornost a přečetli jste si moje vylité srdíčko. Nezapomeňtě, že nikdy nejste sami a že je tu pořád někdo, kdo vás miluje nade vše. :)

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 theworldinsidemyhead theworldinsidemyhead | 21. června 2014 v 12:12 | Reagovat

Ta poslední věta je krásná.
Už nikdy neudělej žádnou pitomost jasné? :D

2 Cassie Cassie | 21. června 2014 v 19:07 | Reagovat

Tak  to je neuvěřitelné! Krásně jsi to popsala.
Jinak na mém blogu je důležitý článek, tak si ho prosím přečti a okomentuj:http://live-with-cassie.blogspot.cz/2014/06/info-2162014.html
Děkuju:)

3 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 22. června 2014 v 16:07 | Reagovat

Měla jsi to těžké, to je fakt a jsem ráda, že se ještě držíš :)

4 Nela Nela | E-mail | 1. července 2014 v 14:10 | Reagovat

Ahoj Vendy,
ten kdo nás má nade vše rád, je Ježíš Kristus, dokonce za nás položil svůj život, aby jsme mohli být zase se svým Stvořitelem- Bohem-nebeským Otcem. Potom je tu také Satan, ten dávny had a drak, který první lidi obelhal,že je Bůh nemá rád a že jim něco ubírá. Chce člověka zabít a deprese jsou od něho. Hudba má velký vliv. Tak nezapoměň, že Ježíš nad Satanem zvítězil, a když ho poprosíš o pomoc, tak ti vždy pomůže. Na jednoho zlého anděla jsou dva dobří. satan stáhl na svou stranu jednu třetinu andělů. V bibli se vše dovíš, je to studnice moudrosti.

5 Njina Njina | 24. července 2014 v 16:37 | Reagovat

Tohle byl úžasný článek. Jakmile jsem začala číst, nemohla jsem ani na chvilku přestat. A hudba je taky dokonalá (Máš skvělý hudební vkus ;-) )

P.S.: [4]: Ušetřete nás prosím té křesťanské "propagace". Zvláště, když o tomto tématu máte pouze omezené znalosti. Vy jste zjevně Bibli, v níž je popsán bůh i satan, nedočetla dokonce, anebo jste jí prostě nerozuměla, jelikož nic takového tam napsané není.
(Omlouvám se, ale tohle jsem si prostě odpustit nemohla :-D )

Máš úžasný blog a smutně-zajímavý život... Drž se a do budoucna ti přeju hodně štěstí :-)

6 Nela Nela | 29. července 2014 v 13:23 | Reagovat

Až vám bude nejhůř, tak si na to vzpomeňte.

7 chantalumbrella chantalumbrella | Web | 1. srpna 2014 v 14:38 | Reagovat

Ty si mě dostala, holka! Krásně napsaný, četlo se ot úplně samo a přeju hodně štěstí ;) :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama