Dopis naděje.

14. června 2014 v 12:19 | Venouš |  Téma Týdne


Dívám se do prázdna a opět brečím. Brečím nad svým životem, který už nemá cenu a nikdy snad mít nebude. Všechno, co jsem kdy udělala byllo, že jsem si nějak ublížila, brečela celou noc a nikdy jsem se moc nesmála. Možná to tak někdy vypadá, ale co když je to jenom falešný úsměv?

Sama ztácím naději, tak proč psát tento dopis práv vám? Proč jsem se rozhodla pomoct lidem v nouzi, proč jsem se vůbec opovážila napsat něco, co vlastně nepociťuji ani já? Chci pomoct, alespoň vám.

Každý muž, žena, dítě má právo na život takový, jaký chce. Nezáleží na pohlaví, na sociálních vztazích, nezáleží na sexuální orientaci a ani na barvě pleti, původu. Všichni jsme lidi a zasloužíme si být milováni, mít naději a najít člověka, který nám lásku oplatí. Máme právo na to, abychom otevřeli srdce pro lidi, kteří i to zaslouží. Máme právo na to, abychom jenom žili a abychom měli proč žít.

Spoustá z nás trpí depresemi, sebepoškozuje se a má spoustu problémů, kvůli kterým má sebevražedné sklony. A nemusí to být emo, protože jsem viděla asi 10% ze 100% emařů, kteří se sebepoškozují. Dívky by se měly mít rády, mají právo na to, aby jim člověk řekl "dnes vypadáš dobře" nebo "sluší ti to". Ne aby každý den trpěly tím, že jim nikdo nic nepochválí, aby se cítily bezcenně a nikdy dost dobré. Takové dívky pak končí jako anorektičky a umírají mladé.

Chlapci. Spousta chlapců trpí depresemi, jsou problematičtí, protože mají problémy doma. Dokonce se i spousta chlapců sebepoškozuje. Taky se mohou cítit podřsdní a mohou mít sklony k sebevražedným myšlenkám. Mohou se cítit jako nikdy dost dobří a nedokážou se usmát. Píšou nádherné, ale smutné básně a jsou na spoustu věcí nadaní. Jenomže to si nikdy nepochválí, protoženemají k tomu důvod.

Lidská práva nejsou jenom v učebnici dějepisu. Pořád tu jsou a měli bychom za ně bojovat. Všichni jsou dost silní na to, aby se stali vlastními hrdiny alespoň pro jeden den. Jsme jako jeden, i když je jeden tmavší pleti a druhý možná trochu silnější.

Možná jsou to jen slova, která se řeknou lehce, ale i mne to dělá problém. Věřte si. Překonejte tu nenávist vůči sobě a řekněte si, že vypadáte dobře, pochvalte si, co jste vyrobili, udělali. Postavte se vůči nepříteli a řekněte "DNES NE! DNES JE ČAS NE TO, ABYCH ŽIL SVŮJ ŽIVOT!" Uvidíte, že to půjde. Budete mnohem spokojenější a navíc překonáte to, co sse zdá být nepřekonatelné.

Přesně vím, jak se člověk cítí v takových situacích. Sama se tak cítím. A vím, že to je lehké říct a těžké vykonat. Ale i to, co se zdá být nepřekonatelné jednou překonáte. JÁ VÁM VĚŘÍM. Nezapomentě na to. Jen se překonejte. Já vím, že to jde. Já v to věřím. Sice to dá hodně úsilí, ale za to to snad stojí, ne? Já věřím. Já vám věřím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tess Tess | Web | 14. června 2014 v 12:58 | Reagovat

I believe in you.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama