Někde v srdci dřímá...

30. června 2014 v 18:31 | Venouš |  100 a více věcí o mém životě



Jak mám na tento blog psát něco pozitivního, když nevím, co to se mnou zase je. Jenom příjdu domů a moje mysl není v pohodě. Okamžitě je to všechno zpátky, všechna ta bolest a ten pocit smutku, úzkosti, paniky, prázdna. Víte, jak jsem přijela od táty k mámě, tak jsem si myslela, že budu moct něco pozitivního napsat. Ale potom se to zase zlomilo. Všechno se vrátilo tam, kde to zase bylo.

Moje hlava je zase zablokovaná, je toho zase moc, až moc. To, že vám tu něco napíšu pozitivního by vás možná zaujalo, ale když se podíváte zpátky, tak uvidíte pochmurné články, básničky. Blog jako takový jsem si zakládala z toho důvodu, že už prostě nevím jak jinak mám lidi prosit o pomoc. Byla sem v nemocnici, v psychiatrické nemocnici, chodím k psychoterapeutce, ale nic mi nepomáhá. Jakoby to všechno bylo prostě k ničemu.

Brek, bolest, křik. Všechno, co moje hlava chce dostat ven. A to stačí jenom málo k tomu, abych jen tak náhodou neudělala nějakou blbost. Ale neudělám. A víte proč? Slíbila jsem. Někomu jsem to prostě slíbila a neudělám to. I když se snažím každý den vypudit ty myšlenky, snažím se nerozhodovat nad tím, jestli to udělat nebo neudělat. Snažím se upustit ten ostrý předmět, co mi ničí život. Snažím se zlepšit si náladu a snažím se psát i něco hezkého.

Většinou se mi nic jako takového nepovede, nepovedlo, ale za zkoušku nic člověk nedá. Chce to jenom čas a mít na to sílu. A právě kvůli spoustě lidem věřím, že tu sílu někde v sobě mám. Jenom ji najít. Chtít ji najít. Pokusit se respektovat, že člověk nedokáže být perfektní, a že já nejsem ten člověk, který by na to měl dosáhnout. A taky si musím uvědomit, že já ten život nemám sice jednoduchý, ale umím bojovat a dokážu být silná.

To se lehce říká "Jsi jiná. Jsi divná." a podobné nadávky. Ale když to všechno ustojím, tak si budu moct říct, že jsem silná, a že jsem dosáhla míru v duši. Byla jsem obdařena tím, že jsem jiná a právě proto bych si já měla uvědomit, že já to musím uskutečnit, že můžu změnit to, co mě ničí. Že dokážu zničit tu bariéru mezi mnou a pravým životem, krásným a plným naděje. Plný usměvavých tváři a bijících srdcí. Musím si uvědomit, že existují i lidi, kteří mají srdce na dlani a jsem pro ně hodně důležitá. A já to dokážu. Tu sílu probudím i kdyby to mělo znamenat tolik úsilí, kolik jsem nikdy nedokázala ze sebe vydat. A já to dokážu. Stačí si jen věřit...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tess Tess | Web | 30. června 2014 v 20:08 | Reagovat

Mohla bych napsat něco jako: Hurá novej článek po sto letech., ale úplně by to zkazilo dojem, toho co teď napíšu.
Jsem na tebe pyšná. Někdo jako ty, si zaslouží něco lepšího a ty seš odhodlaná to najít. A najdeš to.
btw: děkuju!

2 Anna Elizabeth Potter Anna Elizabeth Potter | E-mail | Web | 30. června 2014 v 21:41 | Reagovat

Vím, že mi nebudeš asi věřit, ale vím jak se cítíš...mám stejné pocity, moje hlava skoro exploduje...doufám (i když vím že to není rychle a ani lehké) že se z toho brzo dostaneš...držím ti palce..

3 /S /S | Web | 1. července 2014 v 15:26 | Reagovat

verím že bude čo najskôr všetko zase v pohode :)
tá poseldná časť čo si písala..skús sa nej držať, a myslieť pozitívne ako to len pôjde, u mňa to niekedy celkom zabere :) bude len dobre :)

4 theworldisugly theworldisugly | Web | 1. července 2014 v 19:42 | Reagovat

Já malinko rezignovala, co se týče nějakých optimističtějších článků. Na mým blogu se to hemží převážně něčím jako deprese, přesto se to tím nedovolím nazvat, jelikož depka to je sakra něco mnohem jinýho a horšího. Já si prostě naprosto libuji v žalu. Achjo. Mně osobně čtení článků, v nichž si autor malinko stěžuje vůbec nevadí. Smutek se dá popsat mnohem krásněji než radost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama