Vrána.

12. června 2014 v 19:31 | Venouš |  Jeden článek, jeden příběh
Okay, než začnu tento příběh... Vrány jsou naprosto příšerná zvířata! Fantasy příběh lidi!



Byl večer a jednou ulicí se procházela dívka, které kdysi ještě očka zářila jako dvě nejmodřejší studánky a byly vždycky tak nádherné a plné radosti, lásky... Jenomže nastala střední škola a na ní se začaly snášet problémy a ona to pomalu přestávala snášet. Vždycky se snažila kamarádit se s každým a snažila se nemít žádné konflikty. Ale bylo jí to k ničemu.

Dívku si neoblíbil nikdo. Nastal druhý školní rok a dívku začali šikanovat, měli narážky, psychicky jí týrali. Doma to neměla o nic lepší. Její otec jí mlátil a máma se nestarala vůbec o nic. Její očka pomalu začala ztrácet barvu, jejich čirá modrá barva byla promíchaná s tmavou šedou. Po nocích brečela, její úsměv nebyl co to tehdy bývalo. Její srdce se začalo lámat, ani malé radosti nedokázali malou dívenku rozveselit. Vždycy, když se smáli ostatní, tak její úsměv po vteřině zaniknul v zapomění.

Jednou šla do školy, ale cestou ji našli kluci, kteří s ní chodili do třídy. Jakoby jí vyhlíželi. Zatáhli ji do keře a znásilnili. Dívka křičela, brečela, prosila o pomoc, ale nikdo jakoby neslyšel a nikdo nedošel. Nikdo nepomohl. Chlapci dívku nechali ubrečenou na zemi, v potrhaném oblečení. Dívka nebyla schopná vstát, bylo jí naprosto na nic.

Po pár hodinách, co tam ležela se však poté zvedla a rozběhla se směrem k jedné jeskyni, kde přebývala její jediná kamarádka. Byla to vrána, černá jako stín, zobák ostrý jako žiletka, však její oči zelené, zelější než oči člověka. Vrána to byla vskutku zvláštní. Zelené oči se u vran vskutku neobjevují a proto ji dívenka milovala nadevše. Jenomže tento den se rozhodla.

Když doběhla s brekem k jeskyni, tak se svalila před vránu a začala prosit. Prosila, aby jí dala ten jed, protože ona už to nezvládne. Jenomže vrána to nemohla dovolit, ten jed je jen pro lidi, kteří jsou nemocní a nebo jsou totálně na dně. Vrána věřila, že to zvládne a tak ji dala takovou lahvičku se zelenou tektinou, možná sliz a možná ne.

Když to dívka vzala do ruky lahvičku, tak si ještě utřela slzy a otevřela baňatou lahvičku. Ani nepřemýšlela a vypila obsah, zelený jako brčál, jako mořská řasa. Však poté, co vypila obsah, její oči se zabarvily do čiré zelené barvy a na zádech jí pomalu rostly obrovská černá křídla, černější vranní peří, černější než nejtemnější noc.

"Ukaž jim, že jsi silná dívka. Dala jsem ti svou moc, která ti dodá sílu se udžet naživu. Jen se nevzdávej. Veřím ti, jen už musím jít. Můj čas vypršel. Ty jsi poslední z nás a taky zůstaň. Nezapomeň, že jsem tu vždycky pro tebe a dřímám v tvém srdci. Stačí jen vzpomenout si na mne a bude líp." Hned však co vrána domluvila, tak odletěla a nechala ubrečenou dívku na chladné zemi s jejíma křídlama v jeskyni.

Po chvíli dívka ucítila, jak ji křídla mizí a skládají se zpátk do jejích zad. Zvedne se a její oči znovu září, ale tentokrát nepřirozenou barvou, čirá zelená. Přišla domů a začalo jí být smutno. Vzpomněla si na její kamarádku, vránu. Její srdce rozplanulo a najednou měla neuvěřitelnou sílu, tu vnitřní sílu, kterou hledala tak dlouho. Tak dlouhou dobu, že se musela objetovat i vrána.

Od té doby dívenka žije s vysokým sebevědomím, ale stále vzpomíná na ty chvíle, kdy byla dole a to jí drží na té rovině doknalosti. I když se chování žáků nezměnilo, tak pořád dívenčin oči nepohasly a dodnes si žije šťastný život.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tess Tess | Web | 13. června 2014 v 18:44 | Reagovat

Nejdřív jsem myslela že ji zabiješ. :D Ale  tá křídla na konci jsou fajne. Měla vyklovat těm klukům oči :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama