Červenec 2014

Jsem si kreslila :3

31. července 2014 v 15:53 | Venouš

Lidi, představuji vám můj nový objev, který otřásá s mým mozkem. Jak jsem něco takového mohla vytvořit? No to je jedno, protože tohle je Danny Worsnop jako chibi, neboli manga hlava. No prostě ňuní XD

The Road aneb jaké to asi je na tour

31. července 2014 v 14:25 | Venouš
Koncertování do nedohledna, celý dny v posraným tourbuse, cestování na nepohodlných postelích, pořád to s váni škube ze strany na stranu a vy sebou mlátíte o sto pryč. (O sto pryč používá moje babička XD Zní to božsky). Postele jsou malé, nedá se na nich pořádně spát, váš kolega uvidí vaši holou prdel, uslyší vás si prdnout, krknout, v koupelně se dá těžko hnout, vleze se tam sotva jeden člověk. Máte sotva míto na to, aby jste se mohli utřít do ručníku. Nemůžete se ani v klidu vysrat, protože se musíte držet zuby nehty, aby jste nesletěli ze záchodu, protože se autobus hýbe. Vaši pitomí kolegové chrápou o sto pryč a vy si musíte dát špunty do uší, aby jste měli alespoň v noci klid, když to ale najednou škubne a vy sletíte s postele. To aby jste se škrábali zpátky do své postele, která je nedejbože ještě po žebříčku nahoru. Ani na televizi se nedá dívat, protože kolegové se chtějí dívat na něco jiného a vy zameškáte díl svého oblíbeného seriálu a tak ho potajnu sledujete na noťasu během klidné noci, kdy se ze všech stran ozývá chrápání. V kuchyňce se nedá vařit a tak se hlavně jídla objednávají, aby se nemuselo z vyhřátého (nebo příjemně chladného v létě) busu chodit pryč. Nebo se pije alkohol, protože když je člověk opilý, tak necítí hlad. Zatímco vy skuhráte hlady skro celé hodiny a nehodláte si vzít ani kapku alkoholu. Ale nakonec se zřídíte do němoty, protože hlad je silnější než kdejaká vaše síla. A když už se blíží koncert, tak je na čase příprava, jenomže v buse, kde jsou uličky široké sotva půl metru, je těžké se hýbat, když tam ještě stojí nebo chodí vaši pošahaní kolegové. A když se konečně vyhrabete z busu ven, tak zjistíte, že máte ještě dvě hodiny čas a tak se nasáčkujete zpátky do busu, kde se opět popíjí
alkohol na dobrou náladu při koncertu. A po koncertě konečně uleháte zpátky, kdežto neusínáte, protože kolegové usli dřív a zase chrápou jako když se řeže dřevo. A vy se jen modlíte, ať je ráno, protože vy si budete moct spokojeně pospinkat, kdežto ostatní budou vzhůru a balit. A takhle to jde pořád dokola.

Lollipop bitch!

30. července 2014 v 19:38 | Venouš
Taky míváte ty chvilky, kdy nemyslíte na nic jiného, než na čokoládu? Nebo jak si v klidu lížete svoje lízátko? Já ano. A to je ten problém. Jak se mám od sůadkého odnaučit, když nemyslím na nic jiného, když si nedám alespoň jednu kostičku čokolády každé dvě hodiny? A proč zrovna já? Já chci mít klid. Ale to lízátko je tak dobré a prostě nejlepší... A co teprve ta čokoláda? Já chci žít! Ale ty bonbóny a prostě všechno tak neuvřitelně sladké a hlavně dobré. Já si snad půjdu ukradnout balíček bonbónů do spíže. Ale já už jsem prostě moc tlustá!

SERU NA TO! BUDU JEDNOROŽEC!


Novinka. Nemám Instagram.

29. července 2014 v 20:53 | Venouš
Lidi se ptají, chtlí follownout. Ale já prostě Instagram nemám. Jako ne, že bych nechtěla fotit a pak ty fotky vystavovat na internetě, ale já prostě nevidím důvod proč ho mít, když mám posranej sračkamobil (Tento výraz používá theworldinsidemyhead.blog.cz) a navíc se mi na něj nevleze nic jiného než nějakej posranej twitter. A taky proto jsem na závislá jenom na twitteru (Mám skoro 300 follows) a blogu. Ale pořád mám proč fotit sama sebe. Ale to je celkem jedno. Instagram bych chtěla, to je pravda, ale můj sračkamobil je prostě... sračkamobil. A taky se tomu nedivte. Je to značka LG. Ten nemá ani stopky. A potom, když jim řeknu tohle, tak se mě lidi ptají, má-li můj sračkamobil display. Ale co. Prostě proto, že mám LG, sračkamobil, nemám Instagram. Seru na to, kupuju si novej (kdybych alespoň měla prachy.) Bože, zabijte mě.

#BattleScars

29. července 2014 v 13:34 | Venouš
Blázním nebo jsem pořád normální? Jsem mrtvá nebo žiju? Mám bojovat nebo se mám vzdát? Mám přestat snít nebo ten sen uskutečnit? Ale jedno vím. Nejsem sama, nikdy sama nebudu. A proč? Mám rodinu, mám svou rodinu. I když mám tak trochu strach, že zůstanu sama, protože to co dělám není dobré. Teda alespoň podle toho, co řekla máma. Podle ní jsem pořád jenom ta špatná já. Ale tohle bychom mohli nechat být, co vy na to? Lepší bude, když zůstaneme u tématu. A to si myslíte i vy, že ano? Ale pokud ne, tak je mi vás líto :)

Sama se pokouším něak žít bez toho, aniž bych litovala toho, co jsem vlastně udělala. Marně. A proč? Protože já lituju snad všeho. Napiju se, není tam moc
kalorií? Něco řeknu, neřekla jsem něco špatně? Sednu si na sedačku... Okay, nelituju toho, kam jsem si sedla, ale to je jedno. Ale co, není to jedno? to říkám poměrně často, ne? Lituju toho. Ha! Už zase. Lituju toho, co jsem napsala. Ale mazat se mi to nechce.

#JsemČlenem

29. července 2014 v 12:17 | Venouš

Seru na rubriky. Jedu bez nich.

29. července 2014 v 12:04 | Venouš
Vždycky mě sere, jak furt musím dávat články do různych rubrik a když předělávám vzhled, tak musím dělat ještě menu. A v to je ještě větší piplačka, což není vůbec pro mě. A to znamená, že seru na menu a seru na menu, na rubriky a prostě na všechny odkazy.

Pozn.: Nechávám si Affs, kontakty, archiv, o mne a jsem členem položky. Samozřejmě se s tím srát nebudu a rovnou se na to vrhnu, aniž by to dělalo nějaké větší škody a nebude to naštěstí trvat dloho. :D

Day 10. - Písnička z mého oblíbeného alba

29. července 2014 v 11:51 | Venouš
Písnička z mého oblíbeného alba je... No nevím. Já mám spoustu oblíbených alb. Ale jelikož mám jedno doma, tak vyberu z něj. Je to Asking Alexandria #FromDeathToDestiny Většinou si člověk nevšímá takových věci, možná je to tím, že lidi, co znám považují hudbu za to podředné. Dodnes se divím, co to jsou za lidi. Vždyť se bez hudby nedá žít.. Ale to je jedno. Tohle je ta písnička.


Nejen v pohádkách

28. července 2014 v 15:41 | Venouš |  Téma Týdne
Nechci se bavit o hudbě, je to spíše taková normální věc, co kolem sebe vidím každý den. Nemusím ani někam jít, stačí mi k tomu internet. Samé hádky, vraždy, politika (počítá se to mezi normální život nebo pohádku?). A o tom chci prostě něco napsat. Něco srozumitelného, něco co dává smysl (což u mě není tak pravděpodobné.)


Day 9. - Písnička, o které nikdo nečekal, že budu mít ráda

28. července 2014 v 15:04 | Venouš |  Song Chellenge! 13 dní
Tak a je to tady. Tento bod bude velice překvapivý, protože já jsem taková, která si potrpí na písničkách a nikdy moc neposlouchá pop. Ale pár písniček tu je, které se mi líbí a nikdo nečekal, že by se mi líbit mohly. První je pop, druhá je rap.

One Direction - You And I

ATMO Music - Polety