The Road aneb jaké to asi je na tour

31. července 2014 v 14:25 | Venouš
Koncertování do nedohledna, celý dny v posraným tourbuse, cestování na nepohodlných postelích, pořád to s váni škube ze strany na stranu a vy sebou mlátíte o sto pryč. (O sto pryč používá moje babička XD Zní to božsky). Postele jsou malé, nedá se na nich pořádně spát, váš kolega uvidí vaši holou prdel, uslyší vás si prdnout, krknout, v koupelně se dá těžko hnout, vleze se tam sotva jeden člověk. Máte sotva míto na to, aby jste se mohli utřít do ručníku. Nemůžete se ani v klidu vysrat, protože se musíte držet zuby nehty, aby jste nesletěli ze záchodu, protože se autobus hýbe. Vaši pitomí kolegové chrápou o sto pryč a vy si musíte dát špunty do uší, aby jste měli alespoň v noci klid, když to ale najednou škubne a vy sletíte s postele. To aby jste se škrábali zpátky do své postele, která je nedejbože ještě po žebříčku nahoru. Ani na televizi se nedá dívat, protože kolegové se chtějí dívat na něco jiného a vy zameškáte díl svého oblíbeného seriálu a tak ho potajnu sledujete na noťasu během klidné noci, kdy se ze všech stran ozývá chrápání. V kuchyňce se nedá vařit a tak se hlavně jídla objednávají, aby se nemuselo z vyhřátého (nebo příjemně chladného v létě) busu chodit pryč. Nebo se pije alkohol, protože když je člověk opilý, tak necítí hlad. Zatímco vy skuhráte hlady skro celé hodiny a nehodláte si vzít ani kapku alkoholu. Ale nakonec se zřídíte do němoty, protože hlad je silnější než kdejaká vaše síla. A když už se blíží koncert, tak je na čase příprava, jenomže v buse, kde jsou uličky široké sotva půl metru, je těžké se hýbat, když tam ještě stojí nebo chodí vaši pošahaní kolegové. A když se konečně vyhrabete z busu ven, tak zjistíte, že máte ještě dvě hodiny čas a tak se nasáčkujete zpátky do busu, kde se opět popíjí
alkohol na dobrou náladu při koncertu. A po koncertě konečně uleháte zpátky, kdežto neusínáte, protože kolegové usli dřív a zase chrápou jako když se řeže dřevo. A vy se jen modlíte, ať je ráno, protože vy si budete moct spokojeně pospinkat, kdežto ostatní budou vzhůru a balit. A takhle to jde pořád dokola.


Vezměte si, že jste třeba tři mměsíce na tour a nevidíte se s rodinou, s přítelkyní/přítelem a váš domov je po celou tu dobu opuštěný. Jaké to jsou asi pocity, když si představíte, jak vás tam přítlkyně/přítel podvádí s jiným/jinou. A s tím se člověk usí nějak naučit žít, protože tohle tour, tohle je divočina ve městě.

Jde ulice za ulicí, město za městem a zem za zemí. Vy už to ani nestíháte vnímat jste unavení, je toho na váš mozek strašně moc a vy už nevíte co dělat. Snažíte se myslet na něco hezkého, ale místo toho musíte jít na autogramiádu, kde jste zase obklopeni fanouškama, kteří mají pitomé otázky na věci, které nejsou pravda. Jste pronásledováni paparazzi, kteří vás odfotí i když jen tak stojíte a napíšou na vás článek "Čeká na tu správnou příležitost, než půjde krást". Váš život už není to, co to bývalo.

Chcete jít domů, ale víte, že to nepujde. Musíte odzpívat koncerty, musíte čelit fanouškům, být jim vzorem, ale vy místo toho začínáte pociťovat prázdnotu tam uvnitř. Je toho strašn moc, ale vy se pořád trápíte tím, jak se asi mají doma, jaké by to bylo, kdyby jste měli normální práci. Jaké by to bylo, kdyby jste se nemuseli vyhýbat fanouškům. Vyhýbat se paparazzi.

A pak je tour konečně za vámi. Zase volno na nějaký čas. Váš mozek si odpočine a vy můžete normálně zase žít. Co víc si přát. A po pár měsicích je to tu znova. A jdeme znovu na ta samá místa, akorát jiní lidi, jiné města. Ale stejně mijíme jenom ulici za ulicí a do hlavy se nám derou všelijaké pesimizmy, ale nakonec se to zvládne a vy budete ta nejúspěšnější kapela! Jen tak dál!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tess Tess | Web | 9. srpna 2014 v 20:11 | Reagovat

Krásný!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama