Srpen 2014

Bojím se školy.

31. srpna 2014 v 16:13 | Venouš

Všechno je to v prdeli.

26. srpna 2014 v 19:17 | Venouš
Okay, prvně se vám omlouvám za svou neoznámenou absencí, s tím, že tu prostě nejsem a dlouho asi ještě nebudu. Jsem ráda, že jsem se k tomu vůbec nějak dostala. Takže vám teď a tady říkám: VŠECHNO JE TO V PRDELI.

Ne, nekončím s blogem, ne, nehodlám ho nikomu dát a ano, trochu se jsem si to všechno posrala sama, i když neví jak. Nefunguje mi mobil, odešla baterka a ten sračkoidní mobil nemá cenu dávat do opravny. Dále jsem prosila o mobil tím způsobem, že jsem byla neuvěřitelně nasraná a s mobilem jsem jebla o zem. Tata se nasral ještě víc a chová se ke mě, jakobych byla ta nejhorší dcera na světě. Samozřejmě je schopný to vykřičet do světa.

Potom jsem se asi dva dny nesprchovala, to protože jsem se nedostala ke sprše, protože jsem musela vyhlídat volno. Ani za hovno. Pořád tam někdo byl a potom už kolem jedné ráno se mi opravdu nechtělo. A lidí tam tento víkend bylo jak nasraných. A samozřejmě jsem podle mýho táty jsem prase, co nemá základy v hygieně. A píču mám, kreténi!

Vole, víc nasraná jsem ještě nebyla; kurva lidi, já nejsem jenom špatná. Chci normální život, chci vidět svou přítelkyni a chci, aby můj posraný otec nebyl svým způsobem homofob. Jo, jsem bisexuál a nestydím se za to. Ale bojím se to říct. Říct naší rodině, všude jinde jsem to schopná říct i bezdomovci, nebo i homofobovi, který není v mý pošahaný rodině, ale jinak jsem posaná.

Na píču je můj život. Brácha sice přijel z Číny, ale pořád má nějaké přípomínky, baví se se mnou jako se žákem třetího ročníku základní školy, prvního stupně. A píču, vole! Kurva proč můj život je tak posraně těžký? Svým způsobem bych ráda zpátky na psychinu, ale svým způsobem potom ne. Ale polovina mě jo.

Lidi, jsem kurva nasraná a nedostanu se na internet. Další týden nebo dva ani za hovno, píčo. A k tomu sexuální peněženka... Otevřu ji a PÍČU vidím. A jebo na to. Prostě na to jebu. Už tak nemůžu....

Vybrat oblíbenou píseň není jednoduché...

15. srpna 2014 v 13:06 | Venouš
Když si vezmeme kolik písní existuje, kolik alb, kolik kapel, zpěváků, textařů, skladatelů. Kolik existuje žánrů, stylů. Prostě když si uvědomíme tohle všechno existuje, dokážete si stále ještě vybrat oblíbenou píseň? Já tedy ne.

Já mám ráda tak nějak všechno ohledně hudby. Poslouchám tak celkově všechno, akorát mám něco ráda víc než to druhé. Ano, poslechnu si pop, poslechnu si rap, ale není to to, co bych preferovala. Všichni, co na můj blog tak nějak chodí pravidelně, tak ví, že miluju rock, death core, metalcore, hardcore, haed rock a tak dále. Třeba Kiss, Motley Crue nebo modernější Black Veil Brides, Asking Alexandria a Bring Me The Horizon.

Možná si myslíte, že tu hudbu nějak moc prožívám, ale prostě hudba je pro mne tak nějak všechno, na čem mi hodně záleží, a to fakt jakohodně. Jsem na tu hudbu fixovaná a to nemyslím jenom proto, že si budete myslet, že mi je 14, že mě to přejde. Já jsem byla na hudbě fixovaná i když mi bylo nějakých sedm let. Měla jsem ráda hudbu, která mi byla dovolená poslouchat i když jsem to už potom tak trochu porušovala.

Jak jsem byla menší, nějak 6 let nebo kolik, tak jsem měla oblíbenou písničku. Byl to Michal David a jebo Nonstop ×_×. K tomu mě dovedl táta, no dnes se za to trochu stydím. Ale co, bylo to kdysi a byla jsem malá. Ale pořád mito nejde na mozek, jak jsem potom došla...

Jak šel čas, tak jsem se zamilovala do tetování, piercingů a začali se mi líbit naprosto jiní lidi. Byla jsem překvapená, když jsem zjistila, co vlastně zpívají a jak vlastně zpívají. Tehdy to pro mne byla naprosto nepochopitelná hudba a nelíbila se mi. Potom jsem začala poslouchat trochu slabší verze písní. Neměla jsem snad nejoblíbenější, ale měla jsem ráda písničku od Black Veil Brides ♥, Mortician's Daughter.

Potom jsem měla ještě větší problémy a slabá hudba mi nestačila. A pak jsem začala objevovat nové kapely, poslouchala jsem tvrdší hudbu než kdy před tím. A tak jsem přišla na Asking Alexandria. Nebyla to nová kapela, ale zamilovala jsem se do jejich hudby. A vysrala jsem se na oblíbené písničky.



Budu bojovat za naše hrdiny!

11. srpna 2014 v 17:24 | Venouš
Možná jsou to jenom ledabylé předsudky, možná uskutečním to, o co se mi v tuhle chvíli jedná nejvíce. Chci propagovat naše hrdiny, chci časopis Kerrang! tady, v České republice a ti nejen propagací v časopisech. Petice sem, petice tam, kdoto má všechno sledovat. Chce to prostě zakročit a proto objetuji peníze v naší rodině a budu podporovat naše potřeby. Alternativetive Press, Kerrang! a spousta dalších zajímavých časopisů v našem oblíbeném hudebním žánru a přesto nejsou v naší zemi.

Víte, to že naše zem musí všechno zkoumat přes internet, co se hudby týče, není zrovna příjemné a my si hlídáme, kdy zase v bravu bude něco o Black Veil Brides, Asking Alexandria (to jsem dokonce vytrhla a nalepila do osobního deníčku) nebo o Of Mice & Men, Bring Me The Horizon, to mi příjde docela přehnané. Potom totiž zjistíme, že máme doma až moc časopisů, kde není nic, co by nás v celku zajímalo. To je opravdu nezábavné a vyhodili jsme potom zbytečné peníze.

Chápu, mám sice jenom 14 a moji rodiče moc souhlasit nebudou, ale já si za to prostě bojovat budu. Nebylo by to úžasné, mít v bravu alespoň dvojstránku nebo tam mít článek, který lidi inspiruje k tomu, aby nám podepsali petici na to, aby jsme měli v ČR Kerrang!? ♥





Prej, že hudba, co poslouchán je sračka...

8. srpna 2014 v 20:06 | Venouš
To by se ččlověk divil, co s mou náladou dpkáže udělat naprostá blbost a to, když mi někdo řekne, že moje hudba je vlastně sračka. Prvně se tu zaobírám na jakou školu vlastně chci jít a pak potkám nějakého sráče a ten mi prostě a jednoduše naseká, že moje hudba je sračka. No tohle musíte pochopit, protože můj život vlastně na hudbě docela závisí, visí a nevím, co ještě a takhle mi to může zničit vlastně celej tejden. Nebo i celé měsíce, dlouhé jak sračka, když toho člověka vidíte i celý den atd.

Kam na školu? Pomoc!

3. srpna 2014 v 13:28 | Venouš
Po velice náročném víkendu jsem se opět rozhodla vám napsat další článek. Po ještě náročnějším červenci tady nastal srpen, což znamená, že by LÉTO MOHLO ZPOMALIT! Ale co už, když se člověk baví, tak čas utíká docela rychle, což je ještě horší, protože celý drpen bude docela zábavý a pravděpodobně bude utíkat ještě rychleji, než čarvenec. A to mě sakra štve, protože já jdu teprve do deváté třídy základní školy a to znamená, že se mi do školy vůbec nechce.

Když už jsme u té školy, tak já nemám vůbec ponětí kam vlastně půjdu a tam je docela problém, protože když si vezmeme, že už se o pololetí budu muset hlásit na střední školu, tak jsem vlastně v háji- ale pravděpodobně to skončí s doučováním, kdy se budu připravovat na příjimačky pravděpodobně na gympl. Naštěstí jsem ale sehnala gympl s humanitním zaměřením, které je sice soukromé, ale nemusím jít 1. na internát a 2. nemusím v žádném případě dojíždět nikam daleko.

Škol je sice dost, ale prostě mi to nedá spát, když bydlím ve městě, kterému se ani nedá říct město a navíc jsem z moravy- co ode mě teda chceš? To je ten problém. Tam u nás je jenom zdravotnické liceum, gymnázium, kde se zaměřují na obecné předměty ze základní školy a na sport, potom je tam jenom Eduka, což je škola na hovno, obchodní akademie, což je taky škola na nic a to je vcelku všechno. To mám teda na výběr, co?

No, právě proto se chci připravit na příjimačky buď na to naše gymnázium nebo asi na 30 km vzdálené gymnázium s humanitním zaměřením. Sice se toho docela děsím, ale pokud máknu a budu schopná ty známky ještě trochu vytáhnout (Teď mám průměr 2.0) a celkově to dotáhnu alespoň na průměr 1.8, což požaduje to soukromé gymnázium. Tak doufám, že to dotáhnu a dokážu to! Jojo, spisovatelství mě baví :)